Město Paskov, pod které patří i část Oprechtice, se nachází na severní Moravě v okrese Frýdek-Místek. Leží na spojnici Ostravy a Frýdku-Místku. V nedávné historii (do roku 1918) bylo hraniční obcí mezi Moravou a Těšínským Slezskem - hranici tvořila řeka Ostravice. Paskov sousedí s obcemi Vratimov, Řepiště, Žabeň, Lískovec, Staříč, Brušperk, Oprechtice, Krmelín, Nová Bělá a Hrabová. Poslední dvě jmenované obce se již nacházejí v okrese Ostrava.
Rozloha katastrálního území Paskova činí 1120 ha, Oprechtic 58 ha. Počet obyvatel je 3 913 (stav k 1.1.2024). více...
Existenci Paskova lze předpokládat již ve 30. letech 13. století. Nelze vyloučit, že osada tohoto jména se na levém břehu řeky Ostravice nacházela již ke konci 12. století. Prvním písemným pramenem, který Paskov prokazatelně dokládá, je však až listina olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku datovaná ke dni 29. 11. 1267. Od 14. století se Paskov stal obvykle sídelním místem svých držitelů.
Zázemím pro ně byla nejprve gotická tvrz, která existovala na místě současného zámku již od konce 13. století a dodnes zanechala stopu v jeho půdorysné dispozici. Zásadní změna v postavení držitelů Paskova nastala v roce 1538, kdy bylo „paskovské zboží“ vyvázáno z lenní závislosti na olomouckém biskupství a Paskov se stal svobodným panstvím. Stalo se tak výměnou majetku se souhlasem olomouckého biskupa Stanislava Thurza mezi dosavadním držitelem Janem Skalou z Doubravky a Hradiště a novým majitelem Janem z Pernštejna. Jan z Pernštejna se tak stal prvním na olomouckém biskupovi nezávislým majitelem paskovského panství.
Koncem 16. století byla tvrz tehdejším majitelem Ctiborem Syrakovským z Pěrkova přestavěna do podoby renesančního zámku. Během třicetileté války byl zámek i celý Paskov zpustošen. Noví majitelé Bruntálští z Vrbna jej obnovili již ve stylu barokní budovy.
Díky přičinění Františka Josefa z Oppersdorfu si Paskov v roce 1708 vydobyl na císaři Josefu I. právo konání tzv. „výročních dobytčích a koňských trhů“. Stejný šlechtic zároveň v roce 1699 založil novou osadu Oppersdorf, dnešní Oprechtice.
Jako mnohá jiná panská sídla i Paskov se může pochlubit šlechtičnou, která se podle dochovaných zpráv těšila oblibě u svých poddaných. Byla jí hraběnka Marie Paula von Fürstenbusch. Paskovské panství vlastnila v letech 1734–1758. K rozvoji veřejného života přispěla přestavbou dřevěného kostela na zděný barokní chrám. Kromě financování vlastní stavby a inventáře jej vybavila dokonce vlastnoručně malovaným obrazem Madony. Na hřbitově u paskovského kostela byla také pohřbena a na místní faře se dochoval do současnosti její portrét.
Za vlastnictví Paskova Josefem Antonínem Mitrovským na konci 18. a na počátku 19. století navštívily zámek osobnosti evropského významu. Hrabě Mitrovský totiž dosáhl ve službách habsburské armády hodnosti generála a navázal osobní kontakty s generálem Ernstem Gideonem Laudonem či arcivévodou Karlem Habsburským, pozdějším vítězem nad Napoleonem v bitvě u Aspern.
Posledními zásadními přestavbami a rekonstrukcemi prošel zámek díky rodu Saint Genois d’Anneaucourt, během jehož vlastnictví dostal klasicistní podobu. Současný stav odpovídá především obnově zámku po požáru v roce 1869, která proběhla za Mořice Jana Nepomuka Saint Genois d’Anneaucourt.
Posledními šlechtickými majiteli (od roku 1880 do roku 1945) byla hrabata z rodu von Stolberg zu Stolberg. Období hraběte Güntera (Vintíře) připomíná novobarokní kaple z roku 1914, zasvěcená patronce Stolbergů sv. Alžbětě Duryňské. Se jménem Günterova syna Otty je spojena v návaznosti na jeho aktivní spolupráci s nacistickou protektorátní správou konfiskace veškerého majetku Stolbergů československým státem. Z různých důvodů se nedochoval na zámku téměř žádný původní inventář. Část byla poškozena nebo zničena již procházející Rudou armádou, část byla převezena na jiná místa a část byla pravděpodobně zcizena.
Od roku 1950 byly objekty zámeckého areálu přizpůsobeny provozu onkologické léčebny. Účelové stavební úpravy přitom zdaleka neodpovídaly potřebám památkové ochrany a výrazně narušily původní vzhled a dispozice odpovídající poslání šlechtického sídla. Provoz léčebny byl ukončen v roce 2004.
Poté až do roku 2013 budovy a park v zámeckém areálu postupně chátraly. V březnu 2013 zámecký areál s přírodně cennou částí parku odkoupilo Město Paskov.
Období od roku 2013 představuje pro zámek řadu postupných pozitivních změn. Reálné a lokálně ukotvené vlastnictví, včetně zájmu vedení města, je základem postupné přeměny paskovského zámku na správní a společensko-kulturní centrum otevřené nejen vlastním občanům, ale také zájemcům z blízkého i vzdálenějšího okolí. Důkazem této novodobé historie je konání kulturních akcí nebo projektů, kterých se účastní zahraniční zájemci a partneři. Konkrétními příklady jsou výstavy výtvarných skupin se Slovenska nebo Polska nebo navázání spolupráce s polským městem Pszczyna a slovenskou Turzovkou.
Podrobné informace o historii Paskova jsou obsaženy v knize Dějiny Paskova od Jana Saheba, vydané k 750. výročí první dochované písemné zprávy o Paskovu.
Kniha je k dostání na městském úřadě nebo v infocentru na zámku.